Vše, co kdy kdo vymyslel, existuje..

Moji dráčci

23. února 2011 v 9:03 | Akiri
Tak, hezky mi na ně klikejte, ať rostou!
 

Dračí obrázky :)

5. února 2011 v 18:34 | Elis |  Druhy dragísků ^^
Nějak jsem dlouho nic nepřidala, poe nevím, co. Asi tenhle blog zruším a všechno to přetáhnu na ten druhý, sem totiž není co psát.. Moje sestra měla pravdu, že je lepší udělat si jeden blog a tam dávat všechno...

Tak tady máte pár obrázků od osňujícího autora...









Tak... Já toho člověka zároveň nenávidím a zároveň obdivuju. Zvláštní xDD

Za Bleach test u Youko :P

30. ledna 2011 v 20:53 | Elis |  SB ^^
Po nějaké době na horách jsem se vrátila hezky domů a s údivem jsem zjistila, že jsem od Youko dostala diplomek za testík :P I když jsem z Bleach viděla tak prvních pět dílů nebo co, stačilo mi to, abych si vybojovala tenhle puclovitý diplík xDDD


Moc děkuju, je krásnej ^^
 


Hory ^^

24. ledna 2011 v 22:06 | Elis |  Provoz
Moji milí lidičkové, draci, elfové a v jiných případech koně nebo něco jiného (xD) , oznamuji vám, že zítra odjíždím přibližně na týden do Jeseníků ~ ^^ Tak samozřejmě mě tu v té době neočekávejte, ani tady, ani nikde jinde :P
http://www.photoeverywhere.co.uk/west/winterholiday/mountains_snow2000.jpg


Ale nic si ensmím zlomit a nic se mi ensmí stát, protože potom bych nemohla do Karibiku :P V moři se pokud vím se sádrou koupat nedá, tak snad dopadnu lépe než minulej rok :)
Akiri řekla, že tady s tím konečně zčne, ale jak vím - zatím nic. Tak asnad se k tomu dohrabe a bude mým zástupcem zatímco já budu lyžovat ~

Tak se s vámi srdečně loučím a doufám že se nzabiju :P

Vodní potvůrka :P

22. ledna 2011 v 9:37 | Elis |  Čmáranice všeho druhu :P
Jak tento obrázek vzniknul.... jednoduše, chtěla jsem Christyaně ukázat tablet xD Jenže ji to moc nezaujalo... Ale já? mě se ten náčrt zalíbil, tak jsem to dodělala ^^
Oproti mým ostatním několikahodinovým obrázkům je tohle jen rychlovka, něco okolo jedné hodiny :P
Jo, a přijde mi to děsně roztomilý ^^ Potvrdila mi to i starší sestra ^^



Pro Nessu

19. ledna 2011 v 19:33 | Elis |  Čmáranice všeho druhu :P
S velkým zpožděním jsem se dokopala ke ztvárnění Nessy. Už asi dva měsíce uběhly od doby, kdy jsem přidávala její obrázek pro mě :D
Nessa je vlčice, to byl taky jeden z důvodů proč to tak trvalo - vlka jsem v životě nekreslila xDDD Tomu dračímu ocasu se nedivte, Ness to má teprve chvíli a já se bála že to nezvládnu, ale nakonec je to myslím dobrý ^^
Ta její žlutá aura.... no, Ness i naživo vyzařuje zvláštní enegrii xD


Tak, Ness, promiň za to zpoždění...
Snad se ti líbí ^^

Pro Shizuma Kyoshi za dess ^^

15. ledna 2011 v 11:13 | Elis |  Provoz
Tak, zdálo se mi, že jsem dlouho nikomu neudělala diplomek. A zároveň se mi zdálo, že by Shiz měla dostat za ten dess nějakou odměnu.
Tak tady tu odměnu máš, moc děkuju, ten dess je prostě dokonalost sama ^^


5. Pátrání..

14. ledna 2011 v 20:08 | Elis |  Slátaniny písmenek :P
Celou krajinu kolem mě zalila rudá záře vycházejícího slunce... všude bylo krásně... ale kromě lesů a obrovských ploch polí nevidím nic, podle čeho by se dalo zorientovat. Zkrátka nevím kde jsem. Není tu ani Marget. Nikde nic není a já jsem tu sama, uprostřed pole v nějaké zemi, jejíž název mi sám od sebe vyvstal v hlavě!!! Awelgrade... To zní jako z nějakého příběhu o elfech! Chcete mi říct, že jsem se dostala do nějaké země.. elfů?!
V tu chvíli mi to došlo. Nejsme lidi... změní to tvůj život...
Tato slova mě doslova posadila na zadek. A co to oblečení! Postavím se, znovu a důkladněji se rozhlížím kolem sebe, potom si ověřím, že na sobě mám skutečně plášť, u pasu meč a na rukou bojové rukavice. Potom si rukama prohrábnu vlasy a zjišťuju, že v nich mám spoustu copánků, do kterých jsou vpleteny korálky a že vlasy celkově se mi změnily... Už nemám ofinu odrostlou, mám ji znovu vepředu a zbytek vlasů je rovný a mnohem delší. A mezi vlasy spousta copánků!
A potom další šok.
Při prohledávání vlasů samozřejmě narážím na uši.
Cože?!
Jsou.. špičatý?! Já jsem elf?! Ale nejsou špčaté tak, jak je to běžně na elfích obrázcích! Spíš jsou výš na vrchu hlavy a zašpičatělé tak, jak je to u koček... takže jsem se proměnila v nějakou kočičí příšeru, je to jasný... ne, je to mnohem nejasnější, protože nic jinýho, co by bylo blízké kočce, na sobě nenalézám... ale cítím, že mám podlouhlejší hlavu, jako bych byla blízká nějakému zvířeti... Rychle pohledem přejdu ke dlaním a dnes už po milionté se zděsím. Já mám drápy! No, nejsou to tak úplně drápy, ale mnohem pevnější a delší nehty, na konci přibroušené do špičky...

The image “http://fc01.deviantart.net/fs50/f/2009/267/f/9/An_Autumn_Evening_by_kkart.jpg” cannot be displayed, because it contains errors.


Ovšem krajina kolem mě je nádherná... nemůžu se na tu krásu vynadívat...
Po nějaké době mě ovšem i tahle krása přestává bavit. Do této chvíle mi nějaký duch této země našeptával, ať nedělám ani krok... nebo to byl můj vnitřní duch, který mi nechtěl dovolit znesvětit mým krokem tuto krásnou zemi? Ať je to jakkoliv, já ten krok udělala... A hned po něm další, další a další, až se jich nasbíralo přes stovku. Ano, já se vydala na pátrací pouť, jelikož mi začalo kručet v břiše...
Je mi krásně, když se můžu nadechnout zdejšího svěžího vzduchu, opřít se o ty nádherné stromy a sledovat tu ničím nezkaženou přírodu. I když to nemám ve zvyku, usměju se. To nejde, jen tak se dívat na tak nádhernou krajinu a přitom mít na tváři pořád ten stejný výraz. Já už to nevydržím... a rozbíhám se... to už jsem si hodně dlouho neužila, běžet krajinou s přimhouřenýma očima a klidem v duši... S rukama daleko od sebe a vlajcím pláštěm. Ztrácím všechny zábrany, zvedám ruce do vzduchu, pocítím neskrývané štěstí a zakřičím radostí! Je to neřízený jekot, zkrátka vyjádření všech mých pocitů, co v sobě dusím. Ale nejde to. Té radosti a štěstí je pořád víc, jako bych v sobě měla nějaké perpetuum mobile, co neustále vytváří ten krásný pocit!!! Nevím, kdy to bylo, nebo jestli to vůbec kdy bylo, co jsem se naposledy takhle cítila...

Už asi půl hodiny cestuju tou krásnou krajinou, když za jedním hustým lesem spatřím stoupat světlý kouř, mířící téměř kolmo nahoru. Instinktivně se přitisknu k jednomu z širokých stromů a nepatrně vykouknu... Slyším hlasy. Jako by se hádaly... Jeden ženský, a druhý hodně hluboký a vyloženě mužský. Nejdříve mám pocit, jako by jen hodně divně huhlali, ale postupně těm zvláštním slovům začínám rozumět!
"Nikam nechoď Wereale, víš jak dopadl tvůj bratr!"
"Matko, musíme konečně najít naši vládkyni, správcova dcera ji našla, ale nepodařilo se jí ji dostat na hrad! Já to dokážu!"
"Were..." její hlas zní zmateně, "takže Sophia už je v Awelgrade? Pročs mi to neřekl dříve!"
"Tak už mě nezadržuj, je to normální holka z toho světa lidí, sice jsou její smysly vylepšené, ale není na tohle všechno zvyklá! Musím ji najít!"
"V tom případě ti tu cestu povoluji, můj synu... opatruj se!"
To už jsem nevydržela! Holka z toho světa lidí...Sophia... smysly, vylepšené.. Že by mluvili o mě? Každopádně nějak moc zle nepůsobili.. Zkrátka a jednoduše jsem se v tu chvíli vynořila z houští, a to, co se přede mnou objevilo, mě fascinovalo... Stál tam dům jako vystřižený z mých fantazijních knih... Polorozpadlý plot, malé záhonky, momentálně opuštěné.. na střeše slaměné došky a jinak všechno ze dřeva. Před tímto malým, rozpadlým, ale krásným domem seděl na koni pohledný mladík, tipla bych ho tak na devatenáct let... ale ta mladě vypadající žena, že by byla jeho matka? Oba mají divoce rostoucí, dlouhé a rovné hnědé vlasy. Z nich vyčuhují stejné kočičí uši, jako mám já. Také Werealovo oblečení se nápadně podobá tomu mému.
V tom okamžiku si uvědomuju, že tam stojím jako nějaký dement s otevřenou pusu a zírám na ně. Rychle ji zavřu a postavím se, abych vypadala aspoň trochu normálně
"Ehhh..."
Ti dva se na sebe významně podívají a od hlavy až k patě mě přejedou zkoumavým pohledem.
"Jak se jmenuješ?" podezíravě se mě zeptá ta žena.
"So - So - Sofie..!" Kousek couvnu dozadu..
Na to onen pohledný mladík okamžitě zareaguje; rychle zajede rukou do kapsy, ze které vytáhne jakýsi papírek. S vyjeveným výrazem ve tváři si ho prohlédne, potom se rychle otočí ke mě a vyvalí své krásné, hluboce modré oči ještě víc. Neustále očima přechází z papírku na mě, a potom onen papírek podá své matce. Ta se vyděsí snad ještě víc, ruka s papírkem jí spadne dolů a já zjišťuju, že je to fotka...
Moje fotka...


Na čem jsem si vyťukala prsty :P

11. ledna 2011 v 14:59 | Elis |  Slátaniny písmenek :P

Mám svou dračí postavu. A mám ji pořádně promyšlenou, do posledního detailu! Ale nejen to, Elisabeth má taky nějaký životní příběh... A taky že toho za těch čtrnáct let prožila dost!

Na dalších se pracuje ;)

Ke psaní tohoto příběhu mě inspiroval příběh "Ztracená v davu", i když už si nepamatuju, kde jsem ho četla. Ovšem jeho zpracování se mi natolik zalíbilo, že jsem neodolala a přemístila obyčejnou městskou holku do fantasy světa...











Sbohem...

10. ledna 2011 v 22:25 | Elis |  Provoz
Takže, v sobotu jsem si užila nádherný sraz podobných šílenců, jako jsem já. Ovšem, moje nepřítomnost doma vyvolala tolik nepříjemností, že jsem dva týdny bez počítače...

                                   Sayonara, snad se sem občas dostanu :(
                                                                                                       Smutná ...Elis...

Kam dál