Vše, co kdy kdo vymyslel, existuje..

1. Hrůza

30. listopadu 2010 v 21:28 | Elis |  Slátaniny písmenek :P
Sotva jsem dorazila domů, měla jsem blbou náladu. Hodila jsem tašku do rohu pokoje, vytáhla z kapsy mp3, svalila jsem se do židle a zapla první písničku co se objevila na displeji. Konečně trochu času na sebe samu... tu zítřejší písemku asi stejně nenapíšu líp než na dva mínus... Zmáčkla jsem kulaté ošoupané tlačítko na okraji oné chytré bedny a byla jsem ráda že přes hudbu neslyším to protivné hučení. Rozsvítila se obrazovka. Otočila jsem se se na otáčivé židli směrem k obrazovce. Naučeným pohybem dávám ruku na myš, kousek s ní popojedu, kliknu na své jméno na obrovské modré ploše a v tu chvíli vyjede z malého obrázku žraloka bílá linka. Rychle do klávesnice naťukám nepříliš složité heslo a opět klasicky mačkám enter. Protivný nápis Vítejte. Po pěti vteřinách čekání si vytahuju sluchátka z uší, rozplácnu se do židle a točím se na ní dokolečka. Ještě že mi rodiče dali ke třináctým narozeninám aspoň tu židli.
Ozývá se podivný neidentifikovatelný zvuk, který tam hraje i když mám hlasitost na totálním minimu. Poté co ho zaregistrují mé uši, dojedu na židli ke stolu a automaticky mačkám ikonu lišky omotané kolem jakési koule. Tři vteřiny se načítá nápis ,Google' a pod ním úzký bílý rámeček, který stejně nikdy nevyužívám. Najedu s myší do sice užšího, ale delšího rámečku skoro na vrchu obrazovky a klikám. Hlavou mi projedou tisíce myšlenek, co tam mám napsat. Facebook? Ne! Tak proč tu vlastně jsem? Ani si neuvědomuju, proč jsem k tomu počítači sedla, asi už totiž nic jiného dělat neumím. Přesto se znovu podívám na onen dlouhý rámeček. Přepadá mě můza! Pro jistotu tam kliknu podruhé, i když vím, že to není třeba, a píšu b... co dál? L... třeba! O! Blo, co to asi je?! V duchu se zasměju. Blog?! Nee! Dlouze stisknu šipku zpátky a netrpělivě klepu prsty do stolu. Když mě nic pořádného nenapadne, napíšu ,sez' a chytrý gůgl mi napoví několika linkami. Kliknu hned na tu první a čekám. Znovu se několikrát otočím, než se ten starý krám načte. Na obrazovce vyjede pár krátkých nadpisů zpráv. ,V Číně probíhají protesty proti drogám, policie je nedokáže umírnit'. Hm, to ať si čongové řeší sami, proč o tom máme vědět my?
Fakt by se mi líp žilo, kdyby byl celý svět v anonymitě a nevypukaly hromady válek jen kvůli tomu, že všichni jsou závislí na elektřině, plynu, ropě a jim podobných smradů. Vím, že bez toho bych nemohla právě teď sedět na plastové židli, jezdit do školy autobusem a nemohla bych ani zapnout tuhle krabici, které se bůhvíproč říká počítač. Jenže mě by bez toho všeho bylo líp. kdyby ta židle byla ze dřeva, bylo by líp přírodě... Bez autobusů a podobně by byl svět hezčí a především by to všude tolik nesmrdělo. A bez počítače bych se aspoň naučila dělat něco záživnějšího než co provádím teď!
Otráveně se odsouvám od stolu, protahuju si ztuhlé svaly a rozhodnu se dělat něco zajímavějšího. Mrknu na hodinky. Teprv půl čtvrtý? Hlasitě zívnu a vymotám se z pokoje. Podle dupání po schodech poznám, že se nahoru žene brácha a chystá nějakou nekalost. Ovšem, poté co přeskočil poslední dva schody, ani si mě nevšiml a uklidil se do svého zabordeleného krcálku. Docela mě zajímalo, co bude provádět, takže jsem chvíli zůstala na místě. Chvíli slyším jen vrzání podlahy jak přechází z místa na místo a najednou úplně nadskočím kvůli tvrdému metalu co se ozývá z jeho reproduktorů, co dostal k Vánocům. Od té doby mi tohle dělá skoro každý den!!! Tentokrát se ale určitě mylně domníval že jsem zašitá ve svém pokoji, a protože to nebyla pravda, ušetřila jsem své uši velkých nepříjemností. Přesto si je ovšem radši zacpu a seběhnu ze schodů. Poté co jsem došla do kuchyně, otvírám ledničku a se znechucením zjišťuju, že brácha se uráčil mi téměř všechno sníst!
Magor...



                                                                                          >>Pokračování>>
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama