Vše, co kdy kdo vymyslel, existuje..

Můj příběh - zmizení (2)

29. listopadu 2010 v 14:29 | Elis |  Slátaniny písmenek :P
Do jednoho roku života jsem měla pohodové bydlení... starosti patřily matce, jenže pár dní po mých prvních narozeninách se začaly dít divné věci...
Právě mi začínaly tmavnout hřbetní šupiny, když máma prvně zmizela. Zkrátka jsem byla v jeskyni. Sotva jsem se probudila a rozespalýma očima jsem viděla jen krátké zastínění vchodu do jeskyně, jak máma odešla. To se stávalo často, máma ráno odešla a vrátila se kolem poledne s pořádným obědem! Takže jsem to brala jako každodenní záležitost a spala jsem dál.
Po probuzení mi podle polohy slunce bylo jasné, že jsem si už jen tak trochu zdřímla. Jako vždycky ráno byla snídaně vegetariánská, vyšla jsem ven z jeskyně a mířila na své oblíbené místo pod Slepým šutrem. Ten kámen měl velice zvláštní moc, že mě pod ním nikdo málem neviděl. Také tam nebylo vidět, kolik tam roste bobulí a všeho možného i nemožného dobrého. To místečko mi dřív ukázala máma, že tam mám chodit, když mě zrovna nebude hlídat. Takže jsem jako obvykle nemířila nikam jinam.
Po vydatné snídani jsem se uklidila zpět do jeskyně a opět si trochu zdřímla. Potom jsem si nějakou dobu hrála s kusy kamenů vytvarovanými do prazvláštních tvarů. Omrzelo mě to. Odplazila jsem se do kouta, kde se nacházel můj pelíšek. Tam jsem si lehla na své přední tlapy a upřeně sledovala vchod do jeskyně. Asi po půlhodince této nudné činnosti jsem se odvážila vyjít kousek ke vchodu a rozhlédnout se všude kolem. Nic. Ani máma, ani žádný nepřítel. Sklidila jsem se zpět a chvíli si honila ocásek. Přitom jsem si všimla, že šupiny na vrchu ocásku už nejsou tak nádherně čistě modré jako bývaly dřív. To jsem ještě netušila, že se tím značí vlohy k čarování a byla jsem nešťastná, co se mi to hrozného stalo... Sedla jsem si do pelíšku a můj vzlykot přerušilo kručení v břiše. Cože?! Máma vždycky chodí dřív než začnu mít opravdu hlad! Ale slíbila mi, že když se opozdí, můžu si zajít do zásobárny a něco tam ukrást. Už jsem to nemohla vydržet! Skočila jsem přímo k úzké štěrbině v rohu jeskyně, kterou se protáhne sotva máma se svým vyhublým tělem, natož nějaký nepřítel. A ovšem že já! vyskočila jsem na schod na podlaze mého bydliště, ze kterého už vedla úzká dlouhá pěšinka do naší spižírny, kde je velice temno a chladno. Ovčem černošupinní draci mají výrazné noční vidění, takže mi nedělalo žádný problém o nic nezakoupnout.
Zanedlouho už jsem měla nacpané břicho a slunce na obloze již značilo značnou dobu po poledni. To jsem nepochopila. Proč máma nepřišla?! Proč?! Svalila jsem se na hromadu suché trávy a vhrkly mi slzy do očí!
proč se nevrátila?!?!




...TO BE CONTINUED...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Foolish Codger Foolish Codger | Web | 29. listopadu 2010 v 14:39 | Reagovat

Máš velice zajímavé příběhy podle mě, tak by se ti mohla hodit propagace, díky mojí soutěži ji můžeš získat ... :))

rozjíždím nový menší projekt, nebo spíše soutěž. Hledám lidi, ale nějak to nejde. Doufám, že alespoň ty se přihlásíš.
Alespoň nám to, do těch Vánoc pěkně uteče.
Více o soutěži a registraci - ZDE:
http://foolish-codger.blog.cz/1011/i-rocnik-adventni-souteze-registrace

2 Gabriel Decay Gabriel Decay | Web | 30. listopadu 2010 v 14:40 | Reagovat

ano to je z Bitefihgtu

3 otome otome | Web | 6. prosince 2010 v 16:52 | Reagovat

to je smutnýý :-(  :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama