Vše, co kdy kdo vymyslel, existuje..

2. Podezření

1. prosince 2010 v 19:47 | Elis |  Slátaniny písmenek :P
Den nato mi v šest ráno zvoní budík. Vztekle vytáhnu ruku z pod peřiny, zmáčknu ho, převalím se a ležím dál.
Opět zvoní.
Podívám se na hodiny - čtvrt na sedm. Protáhnu se, vyhrabu se z postele a sednu si na ni. V okamžiku, kdy mi před obličej spadne pramen vlasů, jsem už téměř probuzená. Téměř, ale ne úplně. Znovu se protáhnu a kymácivě si stoupám na podlahu. Beru ze židle poskládanou hromádku čehosi, navlíknu to na sebe, nahážu do tašky pár knih co se mi válí po stole, seberu ze země pár tužek a per, které tam mizí hned za knihami. Zarážím se. Rozhlédnu se po místnosti, jestli mi ještě něco nezbylo. Stále s taškou v ruce se jakýmsi zázrakem dostanu do blízkosti postele a nadzvednu polštář. Poslední kniha, ze které jsem se předcházející večer do absolutního vyčerpání učila. Zatrolená matika!
Nahážu do sebe rychlosnídani, hned po té vystřelím do koupelny si narychlo vyčistit zuby. Zatím držím rekordní čas a do 6:40 zbývá teprve deset minut. Zvolňuju tempo a pět minut si rozčesávám protivné vlnky, co se vždycky jakýmsi kouzlem přes noc strašně zamotají. Když se dostanou do jakžtakž přijatelného stavu, sáhnu po první gumičce co najdu a znovu narychlo si ji zamotám.
Hodím do sebe zbytek jogurtu a stáhnou se mi zorničky při pohledu na hodiny - 6:37 !!! Ani se nenamáhám s vyhazováním kelímku a prchám do předsíně. Z věšáku seberu svůj kabát, narazím si čepici, namotám šálu - na hodinkách mi zbývá jedna minuta! Přímo skočím do bot, nenamáhám se se zavazováním, seberu z poličky rukavice a mizím!
Ještě jsem to vcelku stihla - autobus měl kvůli dvaceti centimetrům sněhu tři minuty zpoždění.
Celou dobu jízdy v buse, což představuje čtyři zastávky, jsem znechuceně sledovala několik skupinek načančaných krav z naší třídy. Proč jich jen tolik bydlí v té samé městské části co já! No, nemám se čemu divit, je totiž tak asi největší, a gympl je na okraji města, takže všichni jezdí jedním směrem.. V tu chvíli mé úvahy přeruší hlášení o konečné zastávce. Trhnu sebou, ale výraz v mé tváři se téměř nezmění. Vezmu ze sedadla vedle mě tašku, hodím si ji na rameno a vystupuju skoro poslední. Vím, že musím ještě prožít hodně nudy, než přijede zatrolená tramvaj a doveze mě kilometr od školy! Grr...

Tiše vejdu do třídy a nepozorovaně si zalezu do své lavice. Sáhnu do tašky pro brýle, které mi oční přikázal nosit ve škole, ale já je nenávidím! Po dlouhých rozvahách si nepřátelská sklíčka přecejen nasadím a podívám se do rohu třídy - na rozvrh. 
Najednou mi přejde mráz po zádech...
Matika!!!
Cože?
"Hele, Sofie, na co tak vejráš?"
Trhnu sebou a rychle se otáčím. Jenže i bez toho mi dochází, že je to Marget, ta nová holka ve třídě, co se s ní nikdo nebaví. I přesto se snaží chovat, jako by sem odjakživa patřila...
"Ale nic..." zamyslím se. Ale jo, měl být dějepis ne? Vytáhnu mobil. Cože, dneska už je středa?! jsem nějak pozadu...
"Ale jo, něco s tebou je!"
Podívám se po ní. Možná to přece jen nebude taková kráva, jak se ze začátku chovala...
"Dobře... domnívala jsem se, že je den zpátky... a já tu matiku prostě nezvládám!"
V tu chvíli se Marget zatvářila docela normálně.
"To nic, já ti to vysvětlím," řekla a sedla si přímo vedle mě.
Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.
"No, tak co nechápeš?" zeptala se ona znovu a usmála se. Vyvolalo to ve mně milion myšlenek.
Znovu se po ní nedůvěřivě podívám. Vlastně nevypadá tak hrozně jak jsem si prvně myslela...
"No? Chceš sedět se mnou? Já zas nedávám češtinu, a všimla jsem si, že tobě to jde docela obstojně." zopakovala a mile se usmála.
Mám, nemám..? beze slov vytahuju sešit a ukážu jí ho na stránce, kde je ona hrůza, ze které píšem.
Ona to rychle přejede očima, chvíli se zamyslí, potom se usměje a podívá se po mně.
"Vždyť je to jednoduchý!" zvolá a začne mi část po části blbou matiku vysvětlovat. Po chvíli si myslím to samé, co řekla na úvodu téhle dlouhé, vysvětlovací řeči.
"Dík.." je to jediné co řeknu.
Marget se po mně znovu tak příjemně podívá.
"Chceš se mnou sedět?" zopakuje svým příjemným hlasem.
"Jasně!" bez zaváhání odpovídám.
Ona se jen sladce usměje a jde si pro svoje krámy k lavici jedné z těch, co je nesnáším. Zkrátka jiné nastavení dvojic nevyšlo a já si v té době myslela že je Marget totální kráva...

Zazvonilo.
Ajaj...
"Marget?"
"No?" odpoví mi ona.
"No... zní to divně ale.. můžu opisovat? Samozřejmě jen pokud vážně nebudu vědět nebo.." V tu chvíli strašně zrudnu.
Ona se ke mně nakloní a zašeptá, že mi něco po škole řekne.
Já taky ztiším hlas, protože v tu chvíli vchází učitel.
"A můžu opisovat?"
"Klidně'" zasměje se.
Ovšem učiteli se to moc nelíbí.
"Tady je někomu do smíchu? ty písemky nejsou jednoduché, dámy!" Při tomto proslovu, směřovaném k naší lavici, mě polije pot...
"Kdo se bude bavit, pět. Kdo bude opisovat, pět. Aspoň toho budu mít na opravování méně, velevážené slečny." Opět směrem k nám.
Proč my?
Ovšem Marget byla úplně v klidu... proč, jak? Vždyť bude předmětem opisování!
Najednou jde do tuhého - učitel začíná rozdávat listy.
Znovu mě polije pot...
Jak může být ta Mar v klidu?!
No jo, ona to umí, to bude ono... jenže já od ní budu opisovat - mé myšlenky přerušil krásný bílý papír položený na mou lavici. Tak hezký, bílý, a přece tak nebezpečný a nepřátelský. Je na něm natištěná písemka z matiky!! Kdyby se dostal ke mně, rozhodně by na tak krásném papíře nebyla žádná písemka, ale nějaký prvotřídní obrázek... ať už mnou nakreslený či natištěný z internetu... Samozřejmě s drakem..
"Jakmile otočíte list, už ani slovo, pokud bude někdo opisovat..."
Tyhle slova jsem slyšela už stokrát a nikdy s jejich porušením neměla potíž. Jsem strašně málomluvný tvor!
A co že to řekl? List?! List?! tak krásný papír a on řekne ,list'?!
"Slečno Šelová, vy nepíšete?"
Otáčím papír a nepřátelským pohledem přejdu horu vzorečků, plusů, mínusů a linek, nedočkavě čekajících na odpověď.
Cha, prý ,Šelová' ! Už i naše třídní se naučila mi říkat ,Slečno Shell'... Já nemůžu za to že málokomu dochází, jak se to píše a že jsou všichni zvyklí přidávat všude ,ová'...

Po doplnění všech částí, kde jsem skutečně věděla co doplnit, stále ještě na výsledek čekala téměř polovina všech linek.
A Marget psala... a psala... tak to opisování byly jen plané sliby?
Marget, otoč se, řekni mi to!
Polil mě pot...
Sofie, slyšíš mě?
Cože? co to má být?!
Jo, dobrý slyšíš, takže teď mi řekni co nevíš.
Co to je?
To je jedno, co nevíš?
Slyším v duchu její hlas a ona se přitom ani nepohne, jen píše a viditelně se hodně soustředí...
Dvojku... šestku, sedmičku, devítku a dvanáctku... a třetí příklad u čtyřky.
Coo, tak to toho moc nevíš!
A začala se myšlenkově smát. Ale je to ona? Jak se mi mohla dostat do hlavy?
Tak k té šestce doplň místo té rovnice normální příklad, třeba takhle...

"Hele, co to mělo znamenat?" ptám se jí při cestě na tramvaj.
Marget se jen pochichtávala.
"Marg, co to bylo?!"
Ona se po mně jen tak poťouchle podívá.
Že by fakt byla na palici? Ne, vždyť mi ten její hlas perfektně pomohl... radši změníme téma.
"Marg, kde bydlíš?"
To bylo poprvé tenhle den, co jsem Marget viděla se zarazit a začít přemýšlět.
"Bydlím?" řekla posmutnělým tónem. Zastavila se.
Já se zastavuju taky a vyčkávám na odpověď.
Jenže Marget neodpověděla - mávla rukou a pokračovala v cestě směrem ke tramvajové zastávce.
Zamyslím se a jdu za ní. Co naplat, ona mi nic neřekne!
Jako nějaou náhodou nasedáme do stejného polorozpadlého vozu, který už snad není hoden jména ,tramvaj'. Copak u nás nic lepšího nejezdí? Zanadávám při sedání na sedátko alá šedesátá léta. Do háje!
Marget celou tu dobu jen sedí u okna a dívá se ven.
Když si poposednu blíž, zjišťuju, že má slzy v očích!
"Marget!"
Ona se po mně podívá lesknoucíma se očima.
"Já..." obejme svou tašku do školy se snahou zakrýt štítek: "Východní sirotčinec"
Ona je z děcáku!

                                                                                                      >>Pokračování>>
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 otome otome | Web | 4. prosince 2010 v 22:27 | Reagovat

pěkně napsané,ale smutné :-(

2 bridesmaid summer dresses bridesmaid summer dresses | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 12:34 | Reagovat

You raise a lot of questions in my mind; you wrote an excellent post, but this post is also mind provoking, and I will have to think about it a bit more; I will return soon.
http://www.isdress.org

3 fake tag heuer fake tag heuer | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 8:07 | Reagovat

I have to say, I enjoy reading your blog. Maybe you could let me know how I can subscribing with it ? Also just thought I would tell you I found your page through google.
http://www.watchescan.org

4 iwc skeleton replica iwc skeleton replica | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 3:52 | Reagovat

Is it a big deal when you are ot yet ready to update, lol! Take time with the previous one because many are not yet explored.
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama