Vše, co kdy kdo vymyslel, existuje..

3. Co, kde, kdy?

6. prosince 2010 v 15:20 | Elis |  Slátaniny písmenek :P
Domů opět dorážím naprosto zničená. Jak dopadne ta děsná písa?! Zdrceně spadnu na židli v jídelně, přičemž taška s třísknutím dopadá na podlahu.
  Vlastně nevím, proč jsem sebou praštila zrovna do židle v jídelně... stejně mi nikdo nic nepřinese, do háje! Praštím pěstí do stolu.
Poté, co jakžtakž rozmrznu po té obrovské vánici, s námahou se sesbírám ze židle a doplahočím se k ledničce. Otevírám ji a prohledávám všechny regály, plné všelijakých krabic a mís s pomazánkama. Jednu z nich beru, zaklapnu tu velkou bílou studenou krabici a zamířím do špajzu. Pro rohlíky, které samozřejmě nejsou k dispozici, jelikož panu dokonalému se nechtělo jít do obchodu. Vztekle zavrčím.
Za chvíli už hlasitě dupu po schodech, aby to bylo pořádně slyšet. Vtrhnu bráchovi do pokoje - on sedí u počítače, píše si s horou svých nablblých kámošů, v ruce pytlík s čipsama a v uších sluchátka. A nohy má samozřejmě na stole.
 "Co tady chceš, Sof?" zafuní směrem ke mně, sundá nohy ze stolu a popojede s židlí kus ke dveřím, kde stojí třináctiletá černovláska se zničeným životem. Teda pardon, já.
 "Proč jsi nešel do krámu?!" vyjedu po něm, i když je o šest let starší než já.
 "Ty vole, zajdi si tam sama..." zahučí on a chystá se opět věnovat své nejmilejší zábavě - sezení u té divné věci, která lidem okousává život.
Zatnu pěsti a málem vypěním.
 "Tys snad zapomněl, co nám domluvili rodiče?! Dneska je řada na tobě!" zařvu po něm, ale v tu chvíli mi to dochází... všude po jeho pokoji se válí prázdné pet láhve, pytlíky od čipsů a bonbónů.
Všechno utratil za tyhle kraviny! Já ho jednou zavraždím!!!
Ale on jen roztrhne další pytlík, jednu křupku si hodí do pusy, pořádně křupne a s heknutím dopadne zpět na židli. Už má prsty připravené dopadnout na klávesnici, každou chvíli by se byl rozepsal - .
 "Ještě si to vyřídíme!" procedím skrz zuby, praštím dveřmi a vztekle dodupu až k sobě do krcálku.
Achjo!

Další den není matika... takže jsem se známky nedověděla...
 "Hele... Sof?"
 "No?"
 "Jak asi dopadla ta písa z matiky?" otočí se po mně Marget, přičemž mi nabízí z pytlíku čipsy. Odmítnu.
 "No nevím... taky o tom pořád přemýšlím..." zamumlám při chroupání čipsu, který jsem byla donucena si vzít.
Marget kopne do hromádky zčernalého sněhu, odhodí si z čela světlou ofinu a podívá se po mně. Chystá se něco říct, když v tu chvíli nás obklopí kravičky ze třídy...
 "Hele, ten Margarín chodí se šlemem!!! Hahahahahahhhaa!!"
 "Sofie, dřív se s tebou dalo bavit, ale spolčila ses s cizokrajným máslem!! muahahahhaaa!!" zakřičela po mně má bývalá nejlepší kamarádka...
Vše dosáhlo vrcholu, když Evelin hodila Marget za krk sněhovou kouli. To má trpělivost nevydržela! Hodím si tašku na zem, v rychlosti narazím rukavice a vyrážím do protiútoku! Skáču přímo k okraji cesty, abych si mohla udělat kuličku, jenže mě obratná Evelin hned shazuje do sněhu. Slyším ostatní, jak se z toho strašně radují... Než se stačím z té hrůzy vyhrabat, přiběhnou všechny blíž a začnou po mně házet koule, co si připravily ještě předtím.
A co sakra dělá Marget?! Asi nic...
Seberu se, oklepu si z kabátu sníh a po všech čtyřech kravičkách hodím nenávistný pohled.
Jenže domnění, že už je to přestalo bavit, bylo mylné... podívám se po nich, pořád po mně hází sníh, ale koule se vždycky rozplácnou pár centimetrů přede mnou, jako by tam byla nějaká neviditelná bariéra! Nejdřív se toho strašně leknu, ale pak si všimnu Marget, jak stojí opodál, má zavřené oči, něco si pro sebe mumlá a má ruce natažené směrem ke mně.
Co to je?!
Evelin, Ritta i Sabina se v tu chvíli zaráží. Nevěřícně na mě zírají, a v tu chvíli Marget všeho nechá, oklepe si děravé rukavice a posune se pár kroků ke mně.

"Marget!"
"Neříkej mi tak..."
"Cože?!" Všechno mi už přijde tak divné! Margetin hlas napovídající mi při písemce, neviditelná neprostupná bariéra, a teď jí už ani nesmím říkat jejím vlastním jménem!
"Achjo..."
"Co je?"
Marget se zastavuje a podívá se po mně. "Už od prvního dne, kdy se spolu bavíme, ti to chci říct..."
Zastavuju se taky. "Co?"
"Já nejsem z tohohle světa! Ty taky ne!"
"Cože?" Nevěřím vlastním uším!"To ale není důvod, proč ti nesmím říkat Marget..."
"Je..."
"Proč?!"
"V tom jiném světě máme taky úplně jiná jména..."
"Co to tady na mě zkoušíš, ty si myslíš že uvěřím dětským po - " zarazím se a přejedu si v mysli všechny ty divné nepříjemnosti. Že by to byla pravda?
"Jo... jasně... ty mi něvěříš, ale budeš litovat!" rozčílí se Marget, nabo jak jí mám říkat, a rázným krokem pokračuje v chůzi k tramvajím.
Vzdychnu a bez rozmyslu jdu za ní.
"Marget..?"
"Hm?"
"Můžeš mi o tom říct víc?"
Marget se zastavuje a otáčí se."Tak najednou o to stojíš?"
"No... jo..."
"Tak jo, ve čtyři na severáku!" usměje se a pokračuje k zastávce...
Severáku... název Severního náměstí, jak mu říkají přistěhovalci, co si myslí že díky tomu zapadnou... ve skutečnosti místní tomu tak vůbec neříkají. Každý, kdo tu žije od narození a jeho rodina taky, buď říkají celý název, nebo něco ve stylu "zítra na severním" , ale severák... to vážně říkají všichni, co se snaží zapadnout. Ušklíbnu se. Vyrážím za ní.
Na zastávku dorážím právě v okamžiku, kdy ta stará rozhrkaná krabice zastavuje. Obrátím oči v sloup a s neurčitým výrazem ve tváři nastupuju.
Je skoro celá prázdná. Nedivím se a znaveně padnu na starou rozpadající se sedačku. Moje věci s třesknutím dopadají hned vedle.
Tramvaj zazvoní a s trhnutím vyráží vpřed na desetizastávkovou tůru. Já sedím a znuděně sleduju ponuré město... proč musíme bydlet zrovna tady?! Tiše zachrčím a nepřátelským pohledem přejedu celý vůz včetně několika ojedinělých cestujících, většinou seniorů, co se mého pohledu lekají, až jim padají brýle. Radši se znovu otáčím k oknu, kde je v tu chvíli zrovna vynikající výhled na čoudící tovarnu. Fuj! Někdy je mi z toho vážně na zvracení!
Jsem ráda, že vystupuju... odhazuju si z čela odrostlou ofinu, nechtějící se smířit se svým osudem, a vyrážím směrem k zastávce autobusu.
Sedím na promrzlé lavičce snad ještě čtvrt hodiny poté, co ta chrochtající krabice na kolečkách měla přijet. Nakonec přijela... Nastupuju, a jsem dost otrávená z hory lidí, mačkající se všude po autobuse. Nezbývá mi než zůstat u dveří a na každé zastávce vycházet ven, nechat zástupy lidí vystoupit a pak zas vlézt dovnitř, kde těch lidí vůbec neubývá!
Jsem skutečně šťastná, když je mi dovoleno konečně vystoupit a zamířit rovnou po cestě domů. Nasazuju si rukavice, a přitom si uvědomuju, jak moc mám ty prsty prokřehlé... Domů je to tak půl kilometru, ale já jsem spokojená, protože je to k poměru k vzdálenosti od tramvaje ke škole procházka růžovým sadem. Vyrážím.
Dnes je ovšem cesta domů jiná než obvykle... nevím proč, mám pocit... jako by mě někdo sledoval...
Rychle se otáčím. Nikdo.
Za občasného ohlédnutí pomalu pokračuju vpřed, a jsem ráda, že na této cestě není žádná odbočka, takže případní šmíráci to nemají moc jednoduché.
Někde vzadu za mnou zašustí křoví.
Rychle se ohlédnu, ale co mě zarazí ještě víc, než to že tam nikdo není, je to, že tam není žádné křoví!
Cože?!
Znovu někde něco zašustí... jako by se někdo plížil křovím, které tu ale nikde není!
Radši přidám do kroku...
Znovu se to ozývá, ale tentokrát to zní... zezhora?!
Vyděšeně sebou trhnu a opatrně zvedám pohled na šedavou zimní oblohu... Už tam zastihnu jen slabý fialový mráček, který je hned rozfoukám větrem. Cože? Jaký mráček?! Oklepu se a už téměř během se dostávám domů....

                                                                                                   >>Pokračování>>
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 otome otome | Web | 6. prosince 2010 v 16:03 | Reagovat

Pěkně napsané!!!!Moc pěkné!!

2 otome otome | Web | 6. prosince 2010 v 16:03 | Reagovat

honem honem,další pokračování :)

3 Dragon Dragon | 7. prosince 2010 v 20:47 | Reagovat

prim prosim prosim dalsi dalsi dalsi pokracovani pokracovani pokracovani!! ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^ ^^

4 halter bridal dresses halter bridal dresses | E-mail | Web | 10. ledna 2013 v 11:32 | Reagovat

I have been reading out many of your articles and i can state pretty nice stuff. I will make sure to bookmark your website.
http://www.elsedress.org/flower-girl-dresses.html

5 tea length bridesmaid dress tea length bridesmaid dress | E-mail | Web | 11. ledna 2013 v 10:27 | Reagovat

That's how teens fake it till they make it.
http://www.isdress.org

6 tag copy tag copy | E-mail | Web | 17. ledna 2013 v 7:04 | Reagovat

Q. What is a computer's favorite dance?
http://www.watchescan.org/Tag-Heuer.html

7 iwc fakes iwc fakes | E-mail | Web | 18. ledna 2013 v 3:23 | Reagovat

Awesome Blog. I add this Post to my bookmarks.
http://www.begwatches.net

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama